Reklama
 
Blog | Eva Lebedová

Řídit stát bez dat je jako řídit poslepu

Pandemie COVID-19, se kterou se potýkáme už rok, před nás postavila řadu výzev. Ukázala, jak je důležité investovat do vědy a výzkumu. Bez špičkových vědeckých týmů bychom nebyli schopni rozumět způsobům šíření viru, posuzovat následky onemocnění, nastavovat léčbu vážných případů či zhotovit vakcínu, která má pomoci lidstvu dostat epidemii pod kontrolu. O potřebnosti vědeckých znalostí nutných ke zvládání pandemie se už psalo mnohokrát. Méně jsme se ale mohli dočíst o dalším důležitém problému, který se nyní obnažil více, než by tomu bylo za časů necovidových. V době pandemické krize se politici musí velmi rychle rozhodovat. Navíc o věcech, ke kterým existuje malá či takřka žádná předchozí empirie – tedy zkušenost. Bylo tomu tak na jaře, když epidemie z Číny postupně dorazila do Evropy a evropské vlády najednou stály před otázkou, jak ji co nejlépe zastavit. Je tomu tak i dnes, když většina zemí řeší, jak zabránit dalšímu šíření viru, ochránit zdraví obyvatelstva a zároveň co nejvíce zmírnit dopady protiepidemických opatření na ekonomiku.

Celosvětová zkušenost ukázala, že pro zvládání epidemie jsou zásadní správná politická rozhodnutí. Navzdory sdílení globálních vědeckých poznatků o zadržování epidemie, stály za úspěchem vždy konkrétní přijatá řešení jednotlivých vlád. Dá se po roce zkušeností s epidemií COVID-19 odpovědět na to, co určuje správná politická rozhodnutí? Ačkoli bychom mohli hledat více úhlů odpovědí na tuto otázku, myslím, že jedna univerzální odpověď existuje. Je to politické rozhodování na základě kvalitních dat a pokročilých datových analýz. Nejen z oblasti epidemické a zdravotnické, ale také z oblasti dopadů opatření na společnost, tedy společenských věd. Pokud může epidemie covidu-19 Českou republiku v něčem poučit, je to nutnost investovat do posílení analytických oddělení státní správy. Není možné efektivně a odpovědně řídit stát v 21. století, aniž má politik k dispozici dobré datové podklady a analýzy.  Na jaře zachraňoval Českou republiku při zadržení epidemie ředitel pojišťovny Direct Pavel Řehák. Poskytl vládě modely predikující vývoj epidemie u nás, pokud by vláda včas nepřijala potřebná opatření. Na celém tomto příběhu je šokující především skutečnost, že vláda patrně neměla k dispozici lepší analytické podklady pro své rozhodování dříve, než jí je přinesl náhodný člověk a manažer z běžného veřejného života. A to musíme zároveň zdůraznit, že koronavirus se k nám dostal až se značným zpožděním poté, co v plné síle udeřil v Itálii. Jak by situace asi vypadala, pokud bychom tento náskok neměli? Každý si může odpovědět sám…

Nedostatky se zpracováním potřebných analýz pro pandemická krizová řešení a opatření se později prolínaly v podstatě všemi oblastmi státní správy. Během jara a léta nebyla vláda schopná dostatečně posílit a zefektivnit systém trasování nakažených tak, aby při opětovném nárustu případů na podzim, dokázal výrazně lépe fungovat. Vzorové modely přitom v zahraničí existovaly, stačilo je pouze včas přenést k nám, nebo je vhodně upravit. Například na Taiwanu dokázal trasovací systém u každého nakaženého dohledat 20 až 30 kontaktů, v jednom případě to bylo dokonce až 150 kontaktů. Díky preciznímu trasování a souboru důsledně dodržovaných postupů, které měl Taiwan dobře zvládnuté již od epidemie SARSu, dnes tato ostrovní země představuje skutečného premianta ve zvládnutí epidemie Covidu. Za celou dobu eviduje 955 případů nakažených a celkově 9 úmrtí. Taiwan je sice ostrovní zemí, což mu v mnohém situaci zjednodušuje, má ale při zhruba poloviční rozloze České republiky více než dvojnásobek obyvatel.

Důsledky nedostatečně analyticky podloženého rozhodování, které by bylo současně koncepční a systematické, vidíme v České republice bohužel naplno od září až dodnes. Můžeme si klást otázku, nakolik bylo špatné rozhodování způsobeno populismem vlády před krajskými volbami, na kolik neschopností vlády sestavit odborné analytické týmy v rámci jednotlivých resortů či neochotou řídit se doporučeními odborných týmů a rychle je přenášet do praxe.

Zkušenost s epidemií Covidu, kromě všech negativ, může České republice posloužit jako výzva k posilovaní zázemí státní správy v oblasti analytické vybavenosti. Netýká se to jen celonárodní úrovně. Tyto nedostatky jsou patrné i na úrovni řízení měst a lokální samosprávy. Žijeme v digitálním jedenadvacátém století, v němž se neobejdeme bez efektivního využívání dat. Politika je pro své rozhodování potřebuje více než kdy jindy, protože vývoj společnosti je rychlý až překotný, technologie mění řadu jistot, na nichž byla demokratická společnost po desetiletí postavena. Nechce-li být Česká republika zasažena nějakou další neznámou krizí či hrozbou v budoucnosti, musí i politika daleko více vycházet z dat a analýz, než jen stavět na intuici a zastarávající zkušenosti.

 

Publikováno 3. 3. 2021 v Hanáckém večerníku.

Reklama