Za devět dní startují sněmovní volby. Mnoho voličů ještě stále není rozhodnuto, koho volit. Důležité tak pro ně mohou být i televizní debaty s regionálními lídry. U některých kandidátů mají voliči vůbec poprvé možnost slyšet jejich politické názory či vidět, jak pohotově dokáží reagovat, a zodpovídat otázky moderátora. Minulou středu proběhla debata s olomouckými lídry, kteří ve volbách usilují o mandát poslance. Jak v nich obstáli? A jak zvládla Česká televize připravit pořad, který má voličům pomoci v jejich rozhodování? Obávám se, že ani na jednu otázku nemůžu odpovědět moc pochvalně.
Začnu-li formátem debat, musím České televizi vytknout několik věcí. Délka debaty byla neúnosně dlouhá a témat bylo mnoho. Opravdu dramaturgové předpokládají, že se večer, po pracovním dni, občané vydrží dívat na takřka dvouhodinovou politickou diskusi se sedmi kandidáty? Navíc diskusi, v níž se řeší dost odborná témata? Není přece nutné, aby se lídři věnovali tolika oblastem. K tomu, aby si volič udělal obrázek o politických kompetencích kandidátů, by jistě stačilo méně témat. Debata by pak mohla být pouze hodinová. Jako největší problém celého formátu debat ale vnímám přílišnou specializovanost témat, v nichž se do hloubky orientuje jen poměrně malá část diváků, a dokonce i politiků. V největší výhodě pak paradoxně mohou být ti lídři, kteří se moc nesnaží pracovat s faktickými argumenty či se nesnaží vysvětlovat často komplikovaná řešení. Takto dramaturgicky pojatá debata je výhodná pro ty, kteří nabízejí jednoduchá a populistická hesla, s nimiž se lze snadno ztotožnit. Například u tématu zelené energie určitě bylo pro mnoho diváků obtížné zorientovat se v tom, jak relevantní argumenty jim kandidáti předkládají. Navíc jde o téma, u něhož ani uvnitř stran či koalic mnohdy neexistuje jednota názorů.
U některých témat působili nepřipraveně i samotní kandidáti – například u hlavního tématu vzdělávání a školství. Žádný z lídrů ani netušil, že rodiče často fiktivně mění trvalé bydliště, aby se jejich děti dostali na kvalitnější základní školy, u kterých by měla o přijetí rozhodovat jen jejich spádovost. Problém to ale objektivně je, minimálně v Olomouci určitě. Poměrně závažné neznalosti prokázala většina kandidátů i v otázkách týkajících se podpory víceletých gymnázií či učňovských oborů nebo v oblasti financování vědy a výzkumu. Diváci, kteří se v oblasti školství orientují, museli být v šoku, na jaké úrovni většina kandidátů argumentovala. Otázkou pak ale je, zda je správné předpokládat, jak to činí Česká televize, že by se měli krajští lídři v jednom ze čtrnácti krajů detailně orientovat v takto specializovaných tématech. Na jednotlivé oblasti mají strany své specialisty, každý poslanec se pak obvykle zaměřuje na poměrně úzký okruh problémů, kterým opravdu rozumí. Takto pojatá debata je v podstatě loterií, ve které se ČT občas trefí do specializace některého z lídrů, ale většina ostatních je naopak silně handicapována.
Výsledkem zhlédnutí debaty tak pro mnohé diváky asi bylo to, že se jim volební výběr v zásadě nezjednodušil. Debata byla z hlediska rétorických a argumentačních schopností přehlídkou průměrnosti a nevýraznosti. Až na pár výjimek – většinou politiků s delší zkušeností ze Sněmovny. Zatímco Marián Jurečka v debatě jako jeden z mála obstál, Radim Fiala z SPD působil vzhledem ke své politické ostřílenosti poněkud nevýrazně. Přesto však své voliče patrně nezklamal, protože ideové pozice SPD prezentoval jednoduše a srozumitelně. Kandidáti ostatních politických stran a koalic zůstali daleko za očekáváním a působili svým projevem spíše jako osobnosti, které nedohlédnou za hranice svého regionu nebo obce. Tak trochu pozitivně překvapil snad jen širší veřejnosti dosud neznámý lídr Přísahy, Václav Vévoda. Bývalý hejtman, Ladislav Okleštěk, nijak nezářil, ale ani úplně neshořel. Zcela nepochopitelný však byl jeho výrok o tom, že v oblasti vysokého školství chce podporovat distanční vzdělávání, aby mohli lidé z kraje studovat v Praze. Od bývalého hejtmana Olomouckého kraje bych očekávala, že bude první, kdo podpoří nejstarší univerzitu na Moravě, Univerzitu Palackého, a zmíní jako prioritu spolupráci s ní.
Kdo sledoval debatu celou, byl zřejmě otrávený z její délky a z toho, že mu v rozhodováni asi moc nepomohla. Nad výkony kandidátů se nedalo jásat, a tak si zřejmě mnozí diváci z debaty odnesli hlavně to, co se jim nelíbilo, nebo s čím nemohli souhlasit. Nemusíme být ale pouze skeptičtí. Je důležité si uvědomit, že ve volbách nejsme nuceni spokojit se s pořadím kandidátů, jaké nám určily samy strany. Naše hlasy nemusí automaticky dostat ti, kteří jsou na prvních místech, ale o své způsobilosti k výkonu poslaneckého mandátu nás nepřesvědčili. Ve sněmovních volbách máme čtyři preferenční hlasy a můžeme je naplno využít k tomu, abychom stranám sdělili, že jsme třeba nebyli s výběrem lídrů spokojeni. Ti na prvních místech, nemusejí být nutně ti nejlepší a my máme možnost naši vůli vyjádřit. Vybírat můžeme také mezi ženami, už jen proto, že ani jedna strana, která má šanci dostat své zástupce do Poslanecké sněmovny, nemá v Olomouckém kraji ve svém čele ženu.
Publikováno 29. 9. 2021 v Hanáckém večerníku.
